NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám tu další typ pro milovníky rockové matematiky. Z krásného jihovýchodního cípu Kanady pochází kvarteto vousatých počtářů, kteří si rádi ujedou na nějakém tom intoxikačím večírku. Žánrově příbuzní nedávno recenzovaných DIOS TRIO nebo GIRAFFES? GIRAFFES! vyznávají také ryzí instrumentální formu skladeb. To porovnání s DIOS TRIO se přímo nabízí. Oproti nim jsou ale hračičkové z Toronta méně epičtí a více ožrale rozpustilí. Kytary se tu velmi často honí jako májová koťata po zahradě a zastaví se jen ve chvílích, kde jim cestu zatarasí nepravidelné stopky bicích. Vše ale instrumentálně sedí na zadku jak se sluší a patří.
Většinu materiálu tvoří tapované kytarové řetízky, na kterých se mi velmi líbí právě to, jakým způsobem se proplétají a vzájemně doplňují. Oproti minulému studiovému zářezu „Stab the New Cherry“ se i výrazně pročistil zvuk, který je nyní šťavnatější a lépe přenáší odlehčenou pacifistickou atmosféru, jež z materiálu vyvěrá i z těch několika splašenějších částí, kde mívám často pocit, že si kluci naložili více šnapsu než unseou. Ale ono je to vlastně na té hudbě fajn. Zapalte si eukaliptový list, tu nejlevnější whisku, co ve večerce měli pijte rovnou z lahve a pusťe si „You Wanna Kiss About It“. On se pak všechen ten všední mumraj kolem vás trochu srovná.
7 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.